Obsah:
Mezi nejdůležitější patří Ca2 {{2}}, Mg2 {{3}}, K}, Na+, Ba2+, Sr2+, Pb2+, Fe3+, Al3+, Cu2+. Existuje více než 170 druhů známých síranových minerálů. I když představují pouze 0,1 % z celkové hmotnosti zemské kůry&# 39 lze sádru, anhydrit, baryt a thenardit v nich obohacit na ložiska průmyslového významu. Většina síranových minerálů jsou soli s relativně složitým složením, takže krystalová struktura s nízkým stupněm symetrie je převážně monoklinická a ortorombická. A protože většina síranových minerálů obsahuje vodu, její nejvýznamnější fyzikální vlastností je nízká tvrdost, obvykle mezi 2-3,5. Kromě toho je barva obecně bezbarvá a bílá a měrná hmotnost obecně není velká, mezi 2-4. Tvorba síranových minerálů vyžaduje vysokou koncentraci kyslíku a podmínky nízké teploty, proto je povrchová část nejvhodnějším místem pro tvorbu síranových minerálů. U tohoto typu minerálů je vnější příčina mnohem důležitější než vnitřní příčina. Mezi nimi tvoří téměř polovinu tohoto typu minerálů síranové minerály vytvořené oxidací primárních sulfidů kovů. Chemicky uloženými síranovými minerály v oceánských pánvích jsou převážně vodnaté sírany draslíku, sodíku, vápníku, hořčíku, barya a hliníku. Pokud jde o síranové minerály endogenního hydrotermálního původu, jsou to hlavně bezvodé sulfáty, jako je baryum, vápník, stroncium a hliník, které se vyskytují ve středoteplotních hydrotermálních žilách nebo jako produkty alterace nízkoteplotní hydrotermální stěny.
Způsobit:
Sopečné erupce budou emitovat síru a síra bude hořet za vzniku oxidu siřičitého. Když oxid siřičitý narazí na vodní páru, vytvoří se kyselina sírová. Kyselina sírová je oxidována kyslíkem ve vzduchu na kyselinu sírovou. Kyselina sírová reaguje s oxidy kovů v zemské kůře&# 39 za vzniku síranů.